Vítání měsíce prosince 2007 - 1.12.2007

9. února 2008 v 11:43 | Jarda |  Výlety
Vánoce a předvánoce jsou časem setkávání, takže ani náš klub jako obvykle neodolal a vyrazil na tradiční prosincovou výpravu. Tentokrát jsme se sešli po docela dlouhé době, ale aspoň jsme se na sebe o to víc těšili. Dnem výletu byl určen první prosincový den roku 2007 a cílem okolí MĚSTA Liběchova.
I přes brzký čas ranního setkání se výletu účastnilo celkem 9 pochodníků, včetně 3 nových tváří - Katčiny spolužačky Lenky, Michalovy přítelkyně Lucky a Verčina přítele Ondry. Vlaková cesta na start probíhala zejména aktualizací informací mezi zúčastněnými, protože za ten rok se přece jen hodně změnilo, no a krátce po 9. jsme už vystupovali na malém liběchovském nádraží. Katka zavřela "dveřéééééé" a celá skupinka se odebrala k místnímu zámku. Ten je bohužel necitlivým chováním majitele stále zničený po povodních z roku 2002 a vypadá to, že tak ještě dlouho zůstane. Škoda, býval to moc hezký výletní cíl, ale výklad s průvodcem nám vynahradil alespoň Ondra, který totiž přímo v Liběchově bydlí.
Od zámku jsme nastoupili na modrou značku, která nás provedla první částí cesty, a to 12 kilometrovým okruhem po okolních lesích, skalách a hlavně sochařských zajímavostech pana Václava Levého, původně zámeckého kuchaře, který se tam učil sochat už někdy před rokem 1845. Nu a protože mu to asi šlo ještě lépe než vaření, stal se nakonec po zahraničních studiích dokonce učitelem takových pozdějších es, jako byl třeba pan Myslbek. První zastávkou cesty byla kaplička Máří Magdalény, která je vytesaná do jednoho kusu skály. Uvnitř je už bohužel hodně poškozená, ale většina z nás tam viděla zřejmě reliéf Rajské zahrady s jabloní. Ještě zajímavější byl ale druhý sochařský komplex - Harfenice. Je už podstatně větší než kaplička a Václav Levý tam vytvořil různé hlavy, schody a jeskynní strážce, které jsme důkladně prozkoumali a prolezli.
Třetí zastávkou byl obrovský had rozseknutý širočinou, a i když na něm už také hodně zapracoval zub času, pořád docela budí respekt. Pak jsme sešli z lesů chvíli zase mezi lidi, do Tupadel a Želíz, které jsou také jedním z tradičních míst pro nástup na námi sledovaný okruh. Hlavně proto, že nad nimi se v lese tyčí asi nejznámější sousoší na trase, legendární Čertovy hlavy, dva divoké obrovské obličeje se šklebem ve tváři. U nich se s námi rozloučili Verča s Ondrou, které čekalo ještě večer baletní představení a my ostatní po krátké svačině pokračovali ještě na Klácelku. Ta je takovým českým historickým památníkem, protože tam vedle sebe najdeme sochy Karla IV., Jana Žižky, Blanických rytířů a také jeskyně s tajuplnými reliéfy. Tahle část působila velmi impozantně a zároveň byla i úžasnou tečkou za celým okruhem, protože z Klácelky už cesta vedla zpět k liběchovskému zámku. Tam nás opustili Michal s Luckou, no a zbývající část skupiny se vydala na poslední etapu dnešního pochodu - 9 km po zelené do Mělníka.
Velká část cesty nás vedla nad údolím Labe a okrajovými částmi Mělníka, jako např. Mlazicemi. To už se uklidnil i déšť, který nás hlavně dopoledne trochu zlobil, a tak jsme k Mělníku přicházeli příjemně prošlí, docela sušší a natěšení na slibovanou restaurační cílovou zastávku. Po cestě jsme si ještě zkoušeli tipovat, kolik vagónů mají náklaďáky a pak už jsme strmým kopcem došplhali až do centra města, kde nás upoutala malá Pizzerie Ivana. Výběr to byl více než dobrý, pizzu i těstoviny tam mají výtečné, takové poctivé, téměř jako italské.
Večeře nás uvedla do báječné nálady, se kterou jsme pak ještě tiše obdivovali kouzelnou krásu nočního soutoku Labe a Vltavy, od něhož už naše kroky vedly na mělnické nádraží. Ve vlaku jsme pak dostali Terčiny diplomky, tentokrát každý kus originální ruční práce a příjemně unavení zamířili domů.
Že se nám ten výlet ale zase vydařil! Tak příště ahoj a hezké předvánoce:-)
-jar-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama